čtvrtek 4. června 2015

Interiéry Adolfa Loose jednou jinak


Plzeňské Loosovy byty zvenčí

Vchodové dveře domu č. 19 v ulici Klatovská

Všichni nějakým příbuzní, ať už blízce či vzdáleně, nebo alespoň velmi dobří přátelé a skrze obchodní zájmy vzájemně propojené: zámožné židovské rodiny v Plzni, které si od Adolfa Loose nechaly navrhnout interiéry svých bytů. Poté co se na tehdy téměř neznámého rakouského (a později československého) architekta, narozeného roku 1870 v Brně, Martha a Wilhelm Hirschovi obrátili s prosbou, aby jim navrhl interiér jejich bytu na dnešní ulici Plachého, dostal – ovšem teprve o 20 let později, když už byl na vrcholu své kariéry – zakázky od všech rodin, které v Plzni něco znamenaly. K Hirschovým se tak přidali Brummelovi, Eisnerovi, Krausovi, Liebsteinovi, Naschauerovi, Vogelovi und Weinerovi. A samozřejmě Beckovi, jejichž dcera se v roce 1929 stala Loosovou třetí manželkou.



Dům č. 6 na ulici Plachého: fasáda (nahoře) a detail fasády (dole)


Plzeň udělala z interiérů Adolfa Loose jeden z vrcholů programu hlavního města kultury a spustila reklamu na prohlídku částečně stále zachovaných, částečně renovovaných a rekonstruovaných bytů. Reklama na Loosovy interiéry by možná nebyla tolik křiklavá, kdyby se léta ztracená akta soudního procesu z roku 1928, při kterém byl Adolf Loos souzen za zneužití skutečně velmi malých, osmi- až desetiletých dívek, ale „na základě pochyb byl zproštěn obžaloby“, našla už dříve a ne až nyní v květnu 2015, kdy je zveřejnil Vídeňský městský a zemský archív. A tak se tedy každý musí rozhodnout sám, jestli chce v Adolfu Loosovi vidět geniálního, avantgardního architekta nebo pedofila. Ale možná vlastně jednoho od druhého nelze oddělit? Anebo přece jen ano?

Protože jsem od svého příjezdu do Plzně pro samé psaní a fotografování a pití kávy zatím neměla čas interiéry navštívit, vydala jsem se na túru objevování Adolfa Loose trochu jiného druhu: fotografovala jsem fasády a detaily fasád domů, za nimiž se nachází nebo nacházely interiéry navržené Adolfem Loosem.

Prohlédněte si tedy vzniklé fotografie – s jednou úvodní poznámkou: Běžně tomu bývá tak, že než člověk vstoupí do nějakého domu, obyčejně si všimne fasády. Aby už při prvním dojmu mohl učinit závěry ohledně vnitřku domu a jeho obyvatel. Kdo tak učiní v případě interiérů Adolfa Loose, učiní špatné závěry. Vnějšek a vnitřek v tomto případě jeden o druhém nic nevypovídá. Ale o to Adolfu Loosovi ani nešlo. A těm, kteří si u něj návrhy interiérů objednali, ostatně také ne. Jako by se chtěli schovat za prostou, banální fasádou a své bohatství nechtěli dávat na odiv. Což u Židů, na které se vždy obyvatelstvo dívalo skrze prsty a kritizovalo je, není nic neobyčejného.

O některých rodinných příbězích – především o Kláře Beckové-Loosové, Adolfově třetí manželce – bych chtěla napsat v jednom ze svých příštích příspěvků. Jsou to téměř až tragické rodinné osudy, které končí v Osvětimi nebo Terezíně nebo Rize. Nyní už jen, trochu taková ochutnávka, pár fotografií. S údajem o dnešní adrese, nikoli však jménem architekta či majitele domu, kteří se měnili. Pár fotografií, díky kterému krátce nahlédnete do světa velmi zajímavé, mnohotvárné plzeňské architektury počátku 20. století.

Dům č. 10 na ulici Bendova: dva detaily fasády


 
Dům č. 20 na ulici Husova

Dům č. 58 na ulici Husova


Dům č. 12 na ulici Klatovská. Z bytu ve druhém patře tohoto domu dostala rodina Otto Becka, tchána Adolfa Loose, od rodiny majitele Friedlera výpověď. Beckovi se přestěhovali do dvojdomu na Náměstí Míru (viz níže), rovněž v druhém patře, a tam přesunuli také zařízení bytu.
Dům č. 19 na ulici Klatovská

 
Dům č. 22 na ulici Klatovská, detail fasády

Dům č. 110 na ulici Klatovská

Dům č. 140 na ulici Klatovská


Dva identické domy stojící vedle sebe, které se liší jen barvou, na Náměstí Míru č. 2 a 3

 
Detaily na fasádě domů na Náměstí Míru


0 komentářů:

Okomentovat